Vítej zpátky, brontosaure!

Tým paleontologů vedený Emanuelem Tschoppem z lisabonské univerzity NOVA publikoval 7. dubna studii, kterou zatím patrně jen málokdo přečetl celou (má totiž 298 stran). Už v samotný den jejího publikování však o výzkumu informovala celá řada médií. Čím to? Díky brontosaurovi! Zdá se totiž, že populární jméno Brontosaurus, které z vědecké literatury prakticky vymizelo počátkem 20. století, bude opět v kurzu.

Brontosaurus excelsus dle Sergeje Krasovského.

Nechme však brontosaura chvíli stranou, protože to, co je na studii skutečně důležitého, tkví v něčem úplně jiném. Nová studie je významnou částí dizertační práce jejího prvního autora, tedy Emanuela Tschoppa, a vychází z nejpreciznějšího možného přístupu ke zhodnocení příbuzenských vztahů mezi vymřelými organizmy. Běžně se k takovému studiu přistupuje způsobem, který si můžeme shrnout asi takto: Nacházíme deset jedinců v různém stádiu kompletnosti. Jelikož všichni pocházejí ze stejně starých vrstev a nevidíme, že by se v něčem výrazně lišili, považujeme je za jeden druh (ten pojmenujeme např. Tyrannosaurus rex). Všem exemplářům následně dáme unikátní katalogová čísla (např. T1 až T10). Pokud budeme chtít zjistit, ke kterému jinému dinosaurovi má náš T. rex nejblíže, prohlédneme si celý dostupný materiál a získaná morfologická data podrobíme fylogenetické analýze jakožto soubor reprezentující jeden druh. Analýzy příbuzenských vztahů na úrovni druhů tedy vycházejí z předchozího ustálení, že T1 až T10 představují vzájemně nejblíže spřízněné jedince.

Tschopp s kolegy na to ovšem šli trochu jinak. Nic podobného dříve neustálili a pomyslné T1 až T10 analyzovali odděleně, díky čemuž byli schopni otestovat, nakolik jsou dřívější řazení statisticky podpořena (jinými slovy; byli schopni zhodnotit, nakolik je pravděpodobné, že T1 až T10 jsou si vzájemně bližší než je kterýkoli z těchto jedinců jiným dinosaurům). Podobné analýzy jsou samozřejmě možné pouze v případech, kdy jsou jednotliví jedinci dostatečně kompletní a nepředstavují výrazně odlišná ontogenetická stádia. Naštěstí svrchnojurské sedimentární horniny Severní Ameriky takový výzkum umožňují.

Tschopp a jeho kolegové si posvítili na představitele poměrně rozsáhlé a především ohromně populární skupiny Diplodocidae, která zahrnuje např. apatosaura, diplodoka nebo barosaura. Důkladně zbádali 49 více či méně kompletních jedinců z této skupiny a v jejich rámci analyzovali 477 morfologických znaků. Ve své studii, která byla publikována v interdisciplinárním, čím dál tím populárnějším a především volně dostupném elektronickém časopise PeerJ, byly výsledky představené nádherně detailním způsobem, díky čemuž nyní o jednotlivých diplodokidech víme mnohem více, než jsme věděli dříve.

Takže jak to tedy vypadá s příbuzenskými vztahy v rámci kladu Diplodocidae? Vědecké jméno Diplodocidae bylo již dávno definováno tak, aby zahrnovalo všechny sauropody blíže příbuzné diplodokovi než dikreosaurovi. Aplikujeme-li takto vymezené jméno na fylogenetický stromek sauropodů, bude zahrnovat relativně rozsáhlý klad, jež se nedlouho po svém vzniku rozštěpil na dvě větve. Jednu z nich nazýváme Apatosaurinae a druhou Diplodocinae. Druhy diplodokidů zahrnuté v rámci těchto dvou evolučních větví znázorňuje fylogenetický stromek vpravo.

Nové výsledky jsou zajímavé hned v několika věcech. Ti z čtenářů, kteří jsou trochu lépe obeznámeni s touto skupinou dinosaurů, si mohou povšimnout, že Supersaurus nyní zahrnuje dva druhy a nikoli pouze jeden. Autoři totiž došli k závěru, že portugalský sauropod Dinheirosaurus lourinhanensis je natolik podobný severoamerickému druhu Supersaurus vivianae, že lze jejich blízké vazby vyjádřit změnou jména Dinheirosaurus lourinhanensis na Supersaurus lourinhanensis. Bez zájmu není ani skutečnost, že Supersaurus dle autorů reprezentuje zástupce kladu Diplodocinae. Stejný výsledek sice nabídl v roce 2011 ve své práci John Whitlock z Michiganské univerzity, nicméně vzhledem k faktu, že nějaký čas byl tento obrovský sauropodní dinosaurus považovaný za blízce spřízněného s apatosaurem (nebo se dokonce zdálo, že se evoluční větev vedoucí k tomuto dinosaurovi mohla od ostatních diplodokidů oddělit ještě před odštěpením diplodokinů a apatosaurinů od jejich posledního společného předka), je nově publikovaný výzkum vítaným krokem vpřed. K dalším zajímavostem pak patří uvedení jména Galeamopus pro diplodokina z kimmeridže morrisonského souvrství Colorada a Wyomingu, původně popsaného jako Diplodocus hayi, či zjištění, že holotyp typového druhu populárního diplodoka (D. longus) je vlastně neskutečně fragmentární (s jistotou zahrnuje pouze několik ocasních obratlů, z nichž jen dva jsou téměř kompletní) a nemá žádné unikátní znaky, které by ho odlišovaly od ostatních příbuzných. Aby tedy dinosauří paleontologie neztratila slavné jméno Diplodocus, Tschopp s kolegy připravují krátký dokument, jež bude zaslán komisi, která řídí pravidla mezinárodního zoologického názvosloví, a navrhnou, aby se typovým druhem diplodoka stal mnohem kompletnější D. carnegii.

Brontosaurus!
Nyní konečně k tomu nejopěvovanějšímu! Nejzajímavější částí výše znázorněného stromku je beze sporu větev apatosaurinů, která kromě tradičního apatosaura zahrnuje také několik druhů brontosaura! Přitom vědecké jméno Brontosaurus nebylo v maintreamové vědecké literatuře považované za platné prakticky od roku 1903, kdy Elmer S. Riggs, mimochodem autor popisu populárního brachiosaura, uvedl, že rozdíly mezi typovými druhy apatosaura (A. ajax) a brontosaura (B. excelsus) jsou tak malé, že jméno Brontosaurus by mělo být synonymem jména Apatosaurus. Je však důležité poznamenat, že Riggs zachoval platnost druhů. Jméno Brontosaurus sice zavrhl, nicméně jeho typový druh (B. excelsus) pouze přeřadil k apatosaurovi (jako A. excelsus). A přesně takovýmto způsobem bylo na apatosaury nahlíženo až do publikování výzkumu Tschoppa a jeho kolegů. Brontosaura, tedy zvíře odlišné od všech ostatních, jsme tudíž nikdy neztratili. To jediné, co nám Riggs vzal, bylo jeho populární jméno.

Jak to bude s brontosaurem nyní? Jak je patrné ze stromku výše, B. excelsus není jediným druhem řazeným k brontosaurovi. Autoři nového výzkumu používají také jména Brontosaurus yahnahpin a Brontosaurus parvus. První jmenovaný byl původně popsán jako nový druh apatosaura (A. yahnahpin). Druhý byl pak původně nazýván Elosaurus parvus. Příběhy obou sauropodů jsou poměrně komplikované a nikdo si s nimi nevěděl příliš rady. Oba zažili dobu, kdy byli považováni za druhy apatosaura. Oba však také zažili období slávy, kdy se pyšnili jmény vlastními. Původní Apatosaurus yahnahpin byl slavným americkým paleontologem Robertem T. Bakkerem zařazený do taxonu Eobrontosaurus (Bakker byl jedním z mála paleontologů, kteří se jména Brontosaurus nikdy nevzdali, a tak mu nedělalo příliš problém pojmenovávat dinosaury tak, aby ke slavnému diplodokidovi nějakým způsobem odkazovali).

Scénářů, jak to nyní může se jménem Brontosaurus vypadat, se nabízí hned několik. V první řadě je třeba si uvědomit, že jakékoli závěry v tomto ohledu závisí pouze a jen na tom, jaká jména budou paleontologové upřednostňovat. Neexistuje totiž žádný vědecký argument, který by nám zabránil nazývat všechny zástupce kladu Apatosaurinae jménem Apatosaurus. Jen se opět podívejme na náš fylogenetický stromek. Jak jsme si uvedli výše, zažili jsme časy, kdy jsme používali kombinace Apatosaurus ajax, A. excelsus, A. parvus i A. yahnahpin. Tschopp s kolegy na nás nepřišli s žádnými zcela nečekanými závěry. Ty bychom měli, kdyby se kupříkladu ukázalo, že toho má Brontosaurus excelsus společného mnohem více s diplodokem než apatosaurem. Jinými slovy vzato, pokud tedy chceme, klidně všechny tyto druhy můžeme dále považovat za apatosaura.

Dinosaurem, jenž by nám to snad mohl ještě nějakým způsobem zkomplikovat, je Amphicoelias altus. Tento diplodokidní sauropod byl popsán v roce 1877, dva roky před popisem brontosaura. Kdyby se tedy ukázalo (třeba prostřednictvím nových objevů), že se jedná o apatosaurina, jak sugerují některé analýzy autorů nové studie, Brontosaurus yahnahpin a Brontosaurus parvus by nemohli být brontosaury. Pro brontosaura (B. excelsus) by to ovšem – nikoli překvapivě – problém být nemusel. Druhy yahnahpin a parvus by mohly zůstat v rámci eobrontosaura a elosaura (či být přeřazeny k amficéliovi). Kombinovat bychom mohli, jak bychom chtěli.

Jak se zdá, Tschopp s kolegy nám konečně dali cosi (jakkoli to nemá s vědou nic společného), co nám umožní vrátit se k používání jména, které máme všichni tolik rádi. Takže snad… vítej zpátky, brontosaure?

  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Daniel Madzia

Geolog a paleontolog, doktorand Institutu paleobiologie Polské akademie věd. Účastník vykopávek ve Spojených státech, Rusku a Polsku. Autor popisu prvního českého neptačího teropoda.

Napsat komentář