Další dinosauří božstvo z Číny

První vědecky popsané otisky stop dinosaurů můžeme spojit s rokem 1836 a výzkumem amerického reverenda a geologa Edwarda Hitchcocka (který je mimochodem považoval za stopy velkých prehistorických ptáků). Ve skutečnosti byly ale dinosauří fosilní stopy známé již po staletí nebo dokonce tisíciletí, a to na různých místech naší planety. Rozmanitá etnika tzv. přírodních národů v Africe, Austrálii, Asii i Severní Americe tyto fosilní objekty dobře znala a využívala je i jako inspiraci ke svým legendám, náboženským obřadům, výtvarnému umění v podobě krojů i petroglyfů a dokonce i k tancům a zpěvům (např. arizonští indiáni kmene Hopi se svým „hadím tancem“).

Č′-ke-a-lu a S′-mu-ti-tien (převzato a upraveno z publikace Singova týmu).

S těmito reáliemi se setkáváme takřka po celém světě, od obyvatel dnešního Portugalska přes dávné Číňany až po africké Sany a australské Aborigince. Dokonce i starověcí Řekové zřejmě měli co do činění s fosíliemi neptačích dinosaurů (a nejenom pleistocénních a třetihorních savců), jak ukázala studie publikovaná v roce 2012. Zkrátka a dobře, dinosauří zkameněliny nikoliv nevýznamně ovlivnily lidskou mytologii již velmi dlouho před vznikem vědecké paleontologie. Nejvíce patrný je tento fakt právě v „říši středu“, tedy nejlidnatější zemi světa, Číně. V posledních letech přibývá objevů dinosauřích fosílií spojených s mytologií tamních obyvatel velmi výrazně. Není jistě náhodou, že tento velký východoasijský stát je v současnosti také nejproduktivnější zemí, co se počtu popsaných dinosaurů týká (je jich již několik set a Čína počátkem nového milénia vévodí pomyslnému žebříčku dinosauřích velmocí před Spojenými státy, Argentinou a Mongolskem).

Nový objev mezinárodního týmu vědců vedeného Li-ta Singem z Čínské univerzity geologických věd je kuriózním a zároveň půvabným příběhem na pomezí paleontologie, lidové kultury a vztahu člověka a neživé přírody. V září roku 1991 byl při ražbě dolu na měď v lokalitě San-pi-luo-ka (kraj Čao-ťüe, provincie S′-čchuan) odkryt pás dinosauřích fosilních stop. Kromě početných otisků sauropodů a ornitopodů zde byly také méně četné stopy teropodů a dokonce i ptakoještěrů. Místní obyvatelé Iové (anglicky „Yi people“) tyto nově odkryté otisky označili za pozůstatky skutků bájného hrdiny-zakladatele jménem Č′-ke-a-lu. Kruhové sauropodí stopy jim totiž připomínaly stopy posvátného válečného oře (S′-mu-ti-tien), na němž tudy jejich božský předchůdce kdysi cválal. Shodou náhodných okolností totiž stopy sauropodů i ornitopodů opravdu připomínají otisky koňských kopyt. Když v roce 2004 čínský paleontolog Ťie-fang E-pi tuto lokalitu zkoumal, na ploše přibližně 1500 metrů čtverečních se nacházelo dvanáct jednotlivých sérií stop. Bohužel však mezi roky 2006 a 2009 došlo k postupnému zhroucení horninových bloků a přes 95 % těchto ichnofosílií bylo těžce poničeno. Příběh zde ale nekončí. Jak se totiž znovu ukázalo, i mytologie místních obyvatel může přivést paleontology na stopu vědeckého objevu. Ukázalo se totiž, že Iové si vyprávějí po mnoho generací ještě o dalších „otiscích kopyt S′-mu-ti-tiena“, tentokrát o nich ale vědci neměli nejmenší tušení. V červenci roku 2013 se paleontolog Li-ta Sing dozvěděl o podobné legendě, která se traduje v oblasti A-lu-mu-ťü nedaleko města Er-ťie-te. Podle místní legendy zde jezdil Č′-ke-a-lu na svém oři na pravidelnou návštěvu nebes a když se vracel, tak jeho kůň po seskoku z ohromné výšky zanechal hluboké stopy v zemi (resp. skále). Na základě těchto místních legend byla do A-lu-mu-ťü vypravena malá expedice, která měla pátrat právě po „dinosauřím“ původu oněch pověstí. A přesně dle očekávání byla úspěšná. Objeveny byly série stop středně velkých sauropodních dinosaurů, které se nachází ve výšce asi 50 metrů nad břehem řeky La-čching. Otisky nejsou příliš erodované, takže je pravděpodobné, že nebyly vystaveny působení živlů po relativně dlouhou dobu. Je možné, že periodické zvedání hladiny této řeky spolu s dalšími erozními činiteli zde odkrývá početné dinosauří ichnofosílie po celé věky a zakládá tak podnět k legendám a mýtům, jež jsou tradovány po staletí nebo dokonce tisíciletí.

Zajímavá je také etymologie slova A-lu-mu-ťü (Alumuju), tedy názvu tohoto kraje. Doslova se dá totiž přeložit jako „stopy zanechané koněm Č′-ke-a-lu“. Tento fakt ještě více podtrhuje pravděpodobnost, že mytologie Iů je silně provázána právě s objevy zkamenělin druhohorních dinosaurů. Ačkoliv je toto sepětí starší než počátek antické kultury v Evropě, dozvídáme se o něm teprve počátkem 21. století. Nabízí se také kuriózní možnost mapovat a objevovat nové lokality s dinosauřími ichnofosíliemi na základě shromažďování informací o mytologii obyvatel, žijících v blízkosti sedimentů vhodného typu a geologického stáří. A kteří dinosauři vlastně byli oněmi „oři krále Č′-ke-a-lu“? Nepochybně šlo o sauropody střední velikosti, kteří zde žili v období rané křídy (před více než 100 miliony let).

Nově objevená lokalita zahrnuje 16 stop o průměrné délce 73 cm a šířce 53 cm. Paleontologové je přiřadili pod ichnotaxon Brontopodus, kam patří většina otisků stop čínských sauropodů. Zajímavé je, že na rozdíl od většiny křídových sauropodích ichnofosílií nevykazují znaky typické „širokorozchodné“ stavby (běžné u pokročilých titanosaurů). Naopak jsou relativně blízko u sebe a nepříliš vzdálené od pomyslné mediánní roviny těla procházejícího zvířete. To by mohlo nasvědčovat novému druhu sauropoda, nepatřícího mezi v této době již běžné druhy titanosaurů. Ještě zajímavější však je, že celkový tvar otisků se titanosauřím naopak velmi podobá, takže by snad mohlo jít o dosud neznámý typ „úzkorozchodného“ titanosaurního sauropoda. Buď jak buď, „válečný oř“ legendárního krále představuje objekt zájmu i pro paleontology.

Soudobá paleontologie tedy ve vhodných oblastech těží i z archeologických věd a folkloristiky. Pečlivou analýzou starých textů a soudobých legend, tradovaných místními etniky či dávnými kmeny, může objevit dosud neznámé lokality s cennými fosíliemi. Podmínkou ovšem je, aby přítomnosti zkamenělin nasvědčovaly také další nezávislé doklady – přítomnost sedimentů vhodného typu a stáří či povědomí o již dříve vědecky ověřených nálezech ze stejné oblasti. Nový čínský objev opět ukazuje, jak úzce byla a stále na mnoha místech je propojena lidská mytologie a zkameněliny dávných druhohorních vládců naší planety.

  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Vladimír Socha

Publicista a popularizátor paleontologie. Absolvent Univerzity v Hradci Králové a externí doktorand Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Účastník vykopávek ve Spojených státech a Polsku. Autor několika populárně-naučných knih.

4 Comments:

  1. Lidé s dinosaury žili, a nevytvřáteli svoji kulturu a její atributy ze zkamenělin dinosaurů, ale z živých dinosaurů. Ze zkamenělin by asi těžko šlo kreslit dinosaury s lidmi, kteří na nich sedí či s nimi bojují či vytvářet jejich figurky. Kdyby byla mezi dinosaury a lidmi časová mezera 60 miliónů let, těžko by v dinosauřích kostech byl radioaktivní uhlík C14 s poločasem rozpadu 5 730 let nebo části DNA či měkké tkáně (https://www.youtube.com/watch?v=-hBGTW8iwhE). Evoluční mytologie je v příkrém sporu s vědou faktu. Pavel Kábrt

  2. Lidé s dinosaury žili, a nevytvřáteli svoji kulturu a její atributy ze zkamenělin dinosaurů, ale z živých dinosaurů. Ze zkamenělin by asi těžko šlo kreslit dinosaury s lidmi, kteří na nich sedí či s nimi bojují či vytvářet jejich figurky.

    Chyba: lidé s dinosaury stále ještě žijí a nevytvářejí svoji kulturu a její atributy ze zkamenělin, nýbrž z živých dinosaurů. Ze zkamenělin by asi těžko šlo natočit tu scénu z Jurského parku, ve které Tyrannosaurus žere právníka.

    V Chorvatsku lidé žijí s draky chrlícími oheň; bez toho by tam asi HBO těžko filmovala pátou sezónu Hry o trůny.

  3. Jsem sice přesvědčený o tom, že na komentáře, jako je ten Pavla Kábrta, je skutečně nejvhodnější (nebo spíše plně postačující) reagovat přesně takovým způsobem, jak to výše udělal David (tedy nalézt logické chyby a vtipným a inteligentním způsobem jejich absurdní povahu ještě zdůraznit). Na druhou stranu si myslím, že je tak trochu symbolické, že vůbec první čtenářský příspěvek do diskuze na nově zprovozněném webu Wild Prehistory, jež nepatří redaktorům stránek, napsal někdo, kdo představuje přesně ten typ lidí, kterým zde máme v plánu dávat náležitě na holou (a to pomyslnou argumentační rákoskou z pořádně pružného materiálu). Kromě popularizace paleontologie je totiž cílem těchto stránek také potlačování vlivu iracionálních šarlatánů a propagace vědeckého myšlení. Že by to byl snad první motivační prvek k tomu, abychom se kreacionisty a jejich znásilňováním paleontologie a vědy obecně začali zabývat důkladněji? 😉

    Pokud jde o samotný obsah komentáře Pavla Kábrta – a to je informace spíše pro náhodné čtenáře Wild Prehistory, kteří by se mohli divit, proč redakce nehodlá vést debatu na výše uvedené záležitosti – ten zahrnuje otázky, na něž bylo již několikrát poměrně rozsáhle odpovídáno, a to prostřednictvím mnohých diskuzí na různých stránkách (včetně jeho vlastních). Co víc, český evoluční biolog, vystupující na internetu pod přezdívkou George, dokonce napsal celou knihu, kde se v podstatě zabývá pouze argumenty Pavla Kábrta a jeho známých převážně z řad tzv. kreacionistů mladé Země (sdružujících se především kolem stránek, které Kábrt provozuje). Tato kniha je v knihkupectvích stále k dispozici (a to za úžasně přístupnou cenu), a přestože mám k některým pasážím výhrady (jedná se především o autorův smířlivý přístup k iracionalitě a negativnímu vlivu náboženství, který nesdílím), čtenáři se zájmem o problematiku pravděpodobně nebudou zklamaní. Věřící se zájmem o přírodní vědy (zejména biologii) mohou být z některých kapitol dokonce přímo nadšeni.

  4. Kdybych neviděl jméno, musel bych si nutně myslet, že se 31.3. jedná o předčasný aprílový dárek. Jenže ono tomu tak bohužel není. Ale bojujete, člověče, ne že ne…

Napsat komentář